Luděk Sobota bilancuje, ale neztrácí chuť do života. Mluví o Indii, lenosti i tom, proč už nechodí mezi lidi.
Foto: Nextfoto.cz
Luděk Sobota patří k těm komikům, kteří rozesmáli generace. Teď je mu dvaaosmdesát a i když si občas sám posteskl, že už brzo nebude, jeho každodenní realita vypadá jinak – klidná, lidská a pořád s nějakým plánem v hlavě. Mluví o cestě do Indie, vzpomíná na Senegal a přiznává, že doma je mu vlastně nejlépe.
Na rozdíl od mnohých svých vrstevníků nezůstává uvězněný jen ve vzpomínkách. Pořád má cestovatelské sny. S manželkou Adrienou plánovali, že se znovu podívají do Senegalu, kde jim bylo dobře, ale z plánů nakonec sešlo – podle všeho kvůli zrušenému letu. Luděk si z toho ale těžkou hlavu nedělá. Přemýšlí, že by místo toho vyrazil do Indie. „Ještě plánuju cestu,“ řekl s nadhledem, jako by mu bylo o třicet let míň.
I když jeho navenek optimistické věty občas obsahují špetku smutku nebo bilancování, stále je v nich cítit humor. Když se ho lidé na ulici ptají, jak se má, odpoví někdy tak, že by si leckdo pomyslel to nejhorší. Ale jak sám později vysvětluje, bere to s nadsázkou.
Sám ale přiznává, že se mu nechce moc nikam chodit. Říká o sobě, že je lenoch, kterému je doma nejlíp. Nevyhledává společnost, besedy ani vystupování, i když zájem trvá. Má ale pocit, že to všechno už zažil, a teď mu vyhovuje klid. Přesto se nechá alespoň trochu vyhnat ven – a to díky své ženě, která se snaží, aby pohyb nezmizel úplně. Někdy ho donutí i ke dvěma procházkám denně.
S Adrienou jsou spolu už přes čtyři desetiletí. Jejich vztah působí pořád pevně a upřímně. Ona říká, že mu ráda vaří a on prý jí s větší chutí než dřív. Doma jim to funguje a nic podstatného jim nechybí.
Ačkoli se Luděk nakonec stal jedním z nejoblíbenějších českých komiků, jeho cesta k divadlu nebyla přímočará. Zatímco jeho vrstevník Karel Šíp se dostal na střední filmovou školu do Čimelic, Sobota zamířil nejdřív na dopravní průmyslovku. Až po maturitě se rozhodl pro DAMU. Tam naplno rozvinul svůj talent, i když se celý život potýká s trémou – což působí trochu paradoxně u někoho, kdo roky stál před kamerou i publikem.
Zdroje: AHA, Blesk, Autorský text