Nedokončená závěť Jiřího Krampola. Osud jeho majetku visí ve vzduchu

Nikdo nečekal, že se smích Jiřího Krampola tak náhle vytratí. Jeho životní jiskra pohasla právě v době, kdy ho jeho nejbližší drželi naposledy za ruku, a zůstala po něm vzpomínka na muže, který celý život rozdával radost – ať už na jevišti, nebo mezi přáteli.

Jiří Krampol, symbol upřímného smíchu a optimismu, navždy opustil scénu, na které byl doma víc než kdekoliv jinde. Jeho odchod byl sice dlouho signalizován stále se zhoršujícím zdravím, přesto skutečnost zasáhla nejen fanoušky, ale i kolegy z branže a především ty, kteří s ním sdíleli osobní chvíle.

Byl mistrem improvizace, mužem, který znal sílu přímého slova a neváhal se o ni podělit, i když mu vlastní tělo už dávno vypovídalo poslušnost. Prošel si opakovanými hospitalizacemi, bojoval s chronickými onemocněními plic, ale energii nikdy neztratil. Naopak – ještě nedávno, i za cenu bolesti, bavil publikum ze svého invalidního vozíku a připravoval nové tvůrčí projekty.

Krampolův život byl ve znamení paradoxů. Po boku své osudové ženy Hany tušil, že ve stáří najde péči a oporu, ve skutečnosti však osud určil, že on bude tím, kdo bude podpírat. Hanina smrt na něj dopadla jako memento, které však neposlouchal – věděl, že život žít stojí za to až do poslední chvíle, a i když ho trápily vzpomínky a samota, plánoval další knihu i hudební alba.

Svým blízkým byl až do samotného konce inspirací, s humorem i upřímností přijímal všechna omezení stáří a často se k nim stavěl s nadhledem, který mu byl vlastní. Po jeho smrti však zůstávají otázky, které čekají na rozuzlení. Krampol, známý svou bezprostředností, naplánoval mnoho věcí, ale na definitivní vypořádání pozůstalosti už nedošlo.

Dědictví bude rozhodovat zákon, vztahy v rodině totiž nebyly jednoduché. Je zřejmé, že legenda českého humoru odešla po svém – bez okázalosti, bez zbytečné hořkosti a obestřena otázkami, které naplno odhalí až čas a ti, kdo s ním sdíleli stejnou cestu.