22 oken, světlo a klid: Takhle si Zdeněk Troška zařídil důchod v rodných Hošticích
Foto: Nextfoto.cz
Legendární režisér Zdeněk Troška si na důchod vybral místo, které je s jeho životem neodmyslitelně spjaté – rodné Hoštice na jihu Čech. V domě s neuvěřitelnými 22 okny si upravil podkroví, kde našel klid, světlo a prostor pro své knihy i vzpomínky.
V Praze má jen malý byt, který slouží hlavně pracovním povinnostem. Jakmile to jde, míří na jih, do vesnice, kde vyrůstal a kde stále žije jeho rodina. Rodný dům dnes patří bratrovi, ale celé podkroví je jeho útočištěm. Nejde o luxusní rezidenci, spíš o útulný prostor plný světla a klidu, kde může nerušeně psát a tvořit. Dům je známý neobvyklým počtem oken.
Je jich tu dvaadvacet, což není běžné číslo, ale právě světlo je pro něj zásadní. Čím více prosvětlených místností, tím lépe, i když úklid tolika oken zabere dost času. Nikdy nepotřeboval rozlehlé prostory. Stačí mu několik metrů čtverečních, kde má vše potřebné: postel, klavír, psací stůl a pár židlí. Vzpomíná na italské byty, kde se záclony vlní ve větru, a tuto poetiku přenáší i do svého bydlení. Podkroví bývalo kdysi půdou plnou starých věcí, rozdělenou na malé komory. Před více než dvaceti lety se rozhodl pro rekonstrukci a z půdy vzniklo originální bydlení ve tvaru písmene U, rozdělené do několika zón. Na odpočinek, práci i hudbu.
Malá koupelna je ukrytá stranou, další pokoj s postelí je přístupný po schodech. Původní architektonický návrh počítal s odstraněním dvou střešních oken, ale to neprošlo – světlo je pro něj naprosto zásadní. Kdyby to bylo možné, nejraději by měl střechu celou ze skla. Rád vstává brzy, pozoruje probouzející se krajinu a měnící se barvy za okny. Večerní život ho neláká, hvězdy ho nechávají chladným, protože chodí spát brzy.
Co v jeho podkroví stále přibývá, jsou knihy – byly vždy důležitou součástí jeho života a zdrojem inspirace. Maminka si občas žertovala, že mu knihy naruší statiku domu, ale nikdy se jich nevzdal. To nejdůležitější však není v zařízeném prostoru ani v knihách, ale v blízkosti rodiny. Bratr s rodinou, sousedé a vzpomínka na maminku, která zde prožila celý život, tvoří pravý domov. V Hošticích je obklopen lidmi, kteří ho znají a mají rádi – a právě tady se cítí být skutečně doma.