Dovolená s dítětem, výpověď během týdne a osmi měsíční zkouška. Nový zákoník práce ohýbá pravidla

Od června 2025 začala platit tzv. flexinovela zákoníku práce. Slovo "flexibilita" sice zní moderně a přívětivě, ale pod tímhle nátěrem se skrývá řada změn, které mohou zaměstnancům víc zkomplikovat život než ho zjednodušit. A to nejen ve zkušební době.

Čtyři měsíce na vyzkoušení běžného zaměstnance. Osm u vedoucích pozic. To je teď nově zákonná zkušební doba. Ačkoliv ji lze zkrátit dohodou, v praxi bude pro většinu lidí platit spíš to delší. Stejně jako fakt, že pokud během zkušební doby onemocní nebo si vezmou dovolenou, doba se jim automaticky prodlužuje, a to o pracovní dny, nikoli kalendářní. Tedy pomaleji, ale důkladněji.

Zaměstnavatelé se tak de facto dostávají k delšímu „testovacímu období“, během něhož mohou zaměstnance bez udání důvodu propustit ze dne na den. Na papíře je to oboustranné, realita je ale většinou jiná. Zatímco firmy mají na HR právníky a personální oddělení, běžný zaměstnanec se sotva vyzná v nové formulaci § 35 odst. 2.

Nový zákoník práce začal platit od června

Dřív alespoň platilo, že když dostal člověk výpověď, měl do konce měsíce jakési moratorium. Teď se ale výpovědní doba počítá už od dne doručení. Jinými slovy – výpověď dostanete 3. června a od 4. června už běží dvouměsíční lhůta. Žádné čekání na začátek měsíce. Pro zaměstnance, kteří si chtějí rychleji najít nové místo, to zní lákavě. Jenže co ti ostatní, kteří potřebují víc času nebo stabilitu?

Zvlášť když zaměstnavatel teď může výpovědní dobu zkrátit až na měsíc, pokud označí vaše chování za porušení pracovní kázně. A tady už se z pružnosti stává guma – dost možná kolem krku zaměstnance. Stačí totiž špatně pochopený e-mail, nesympatický šéf nebo chyba v systému a ocitnete se na pracovním trhu bez varování.

Naštěstí se do zákona nedostal návrh, aby zaměstnavatel mohl vyhazovat bez udání důvodu. Ale pokus tu byl. A stejně tak je na místě připomenout, že i když zaměstnanec důvod výpovědi uvádět nemusí, firma ho stále musí dodržet podle taxativního výčtu zákona. Aspoň něco.

Novinky pro rodiče, kteří se bojí o práci

Další změny se týkají rodičů. Pokud se někdo vrátí z rodičovské dovolené dřív než ve dvou letech věku dítěte, má právo na návrat na stejné místo. Po této lhůtě už ale zaměstnavatel může dosadit rodiče jen „někam jinam podle pracovní smlouvy“. A to „někam jinam“ může být kancelář bez oken, noční směny nebo oddělení, které zrovna prochází redukcí.

Povolení pracovat během rodičovské na stejném druhu práce skrze DPP nebo DPČ pak může znít jako vítaný vstřícný krok. Jenže proč se to dřív nesmělo? Kvůli obcházení zákona. A teď? Teď už je to prý v pořádku. Takže pokud vás zaměstnavatel nemůže zaměstnat naplno, najde jiný způsob – třeba přes dohodu. Pružně. Flexibilně. Ale stále pro něj.

Cílem je zamezit nesprávnému vyplácení odměn

Celá tahle novela se tváří jako rovnováha mezi zájmy zaměstnance a zaměstnavatele. Ve skutečnosti se ale pracovní poměry posouvají k větší jednostrannosti. Totiž té firemní. A kdo si myslí, že se to netýká jeho, ten by si měl vzpomenout na to, jak rychle dokáže kolabovat stabilní podnik. Odměny, které si mezi sebou rozděluje vedení univerzit nebo státní nemocnice, ukazují, že když se chce, peníze se vždycky najdou – jen ne na výplatách běžných pracovníků.

Není to tak dávno, co se řešily milionové odměny rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové. Vyplatila si je sama sobě, s argumentem mimořádné situace kolem střelby. Stejně mimořádně se pak odměnili i její nejbližší spolupracovníci. A úplně mimořádné bylo, že kdyby se tragédie na fakultě nestala, zřejmě by si toho nikdo ani nevšiml.