Nikdy nepracoval, ale stát mu dal dům. Sousedi plakali vzteky, když zjistili pravdu.
Foto: Shutterstock
V jedné menší vesnici na okraji republiky se teď mluví prakticky o jediné věci – o příběhu muže, který podle místních nikdy nepracoval, přesto se stal vlastníkem nového rodinného domu. Nejde o žádnou pohádku ani výhru v loterii.
Klíče k nemovitosti mu údajně předal stát v rámci speciálního programu. A zatímco on si stěhuje nábytek a plánuje, jak si zařídí obývák, někteří sousedé mají pocit, že se jim děje křivda. „Brečeli jsme vzteky,“ zaznívá z několika stran. Podle místních obyvatel se dotyčný muž, kterému budeme říkat Petr, nikdy příliš nenadřel.
Po škole se nikde dlouho neudržel, pracoval jen nárazově a většinu života prý strávil doma nebo na krátkodobých brigádách. Několik posledních let měl být závislý na sociálních dávkách a příspěvcích. „Vždycky říkal, že mu to stačí. Že nepotřebuje kariéru, jen klid a svůj život,“ vypráví paní Jana, která bydlí o tři domy dál.
A právě proto, když se na návsi objevila zpráva, že Petr dostal od státu nový dům, mnohým spadla brada. „Když jsme viděli, jak sem najíždí stěhovací vůz, mysleli jsme, že se tu někdo nový nastěhuje. Ale pak jsme zjistili, že je to pro něj,“ kroutí hlavou další soused.
Žil z podpory a brigád, teď má vlastní střechu nad hlavou
Jak se ukázalo, Petr se stal účastníkem státního projektu zaměřeného na pomoc lidem v bytové nouzi. Program je určen pro ty, kteří splňují určité sociální podmínky. Mezi ně patří nízký příjem, žádná vlastní nemovitost, a často i složitá životní situace. Úřady občas využívají možnosti přidělit lidem buď obecní byt, nebo dokonce malý rodinný dům, zejména v místech, kde mají obce nevyužité nemovitosti.
„Já jsem nikde neviděla, že by se o takové domy mohlo žádat. Nikdo nám to neřekl. Kdybych to věděla, tak bych se taky přihlásila,“ rozčiluje se jedna z místních žen, která prý roky splácí hypotéku. Podle ní je nespravedlivé, že zatímco lidé s pravidelnou prací a příjmem bojují s drahými energiemi a náklady na bydlení, někdo, kdo nikdy nepracoval, získá dům prakticky zadarmo.
Nespokojenost sílí
Nálada ve vesnici se od té doby změnila. Někteří lidé s Petrem přestali mluvit, jiní se mu vyhýbají. „Já mu to vlastně přeju, ale nechápu, proč má mít výhodu nad ostatními. Tady žije spousta mladých rodin, které by takovou pomoc ocenily,“ míní pan Karel, který má s manželkou dvě malé děti a žije v pronájmu.
Podle starosty obce ale není situace tak jednoduchá. „Ten dům nebyl z obecního majetku, šlo o státní nemovitost, která by jinak zůstala prázdná. Program má svá pravidla, a když někdo splní všechny podmínky, může ho získat,“ vysvětluje. Dodává, že podobné přidělení se děje jen výjimečně a že o výběru konkrétních osob rozhodují úředníci na vyšší úrovni. A co na to samotný Petr? Ten se k celé věci nechce moc vyjadřovat. „Nevím, co bych k tomu řekl. Mám radost, že mám kde bydlet,“ poznamenal krátce, když jsme ho zastihli při stěhování krabic.
Na otázku, zda chápe rozhořčení sousedů, jen pokrčil rameny a odpověděl: „Každý si může myslet, co chce.“ Podle některých lidí z vesnice se ale jeho přístup příliš nezměnil. Stále se prý nehrne do práce a spoléhá se na podporu. Jiní tvrdí, že by mu měli dát šanci. „Třeba se teď postaví na vlastní nohy, když má jistotu bydlení,“ říká paní Marta, která bydlí naproti.
Spor o spravedlnost nelze vyhrát
Celý případ tak otevřel širší debatu o tom, komu a za jakých podmínek by měl stát pomáhat. Odpůrci tvrdí, že pomoc by měla směřovat k lidem, kteří se snaží, pracují, ale kvůli vysokým cenám nedosáhnou na vlastní bydlení. Naopak zastánci upozorňují, že právě lidé na okraji společnosti jsou ti, kdo pomoc potřebují nejvíc a že jeden dům na vesnici situaci nijak dramaticky nemění.
„Kdyby stát řešil dostupné bydlení pro všechny, nemusel by to být problém. Ale když někdo, kdo celý život pracuje, musí platit vysoké nájmy, a jiný dostane dům zdarma, je jasné, že to vyvolá emoce,“ shrnuje situaci jeden z místních. Petr už v domě bydlí a začíná si ho upravovat podle svého. Na zahradě stojí nová lavička, v oknech záclony a na dvorku se suší prádlo. Někteří sousedé říkají, že si časem na situaci zvyknou, jiní se s ní smiřovat nechtějí.