Ne každý pes musí být hlučný strážce branky nebo energický trhač pantoflí. Některá plemena jsou tak klidná, přátelská a nenápadná, že občas máte pocit, jako by snad ani nebyla psi. Pokud hledáte věrného kamaráda, který vás nebude budit štěkotem na každého kolemjdoucího a zároveň nehrozí, že by se pustil do ostrých zubů, tenhle výběr je právě pro vás.
Něžní obři, co působí jako plyšáci
Začněme u těch, kteří už na první pohled nahánějí respekt, ale ve skutečnosti jsou to velcí dobráci. Bernský salašnický pes je typickým příkladem – vypadá majestátně, ale jeho povaha je spíš medvědí než vlčí. Miluje děti, rád se zapojuje do rodinného života a jeho štěkot slyšíte opravdu jen ve chvílích, kdy se něco děje.
Podobně působí i novofundlandský pes. Voda je jeho živel, kdysi zachraňoval tonoucí námořníky, ale doma je z něj ten nejklidnější parťák. Když leží vedle gauče a občas si jen povzdechne, snadno zapomenete, že máte v bytě skoro stokilového obra. A když už zvedne hlas, většinou to stojí za pozornost.
Malí aristokraté, kteří se raději tulí než štěkají
Pokud dáváte přednost menším psům, i tady je spousta voleb. Cavalier King Charles španěl je doslova rozený společník. Vyhledává blízkost lidí, je nekonfliktní a jeho štěkot byste spočítali na prstech jedné ruky. Většinou se na svět dívá s tichým zájmem a srdcem na dlani.
Francouzský buldoček působí trochu komicky – jeho hlavní „hluk“ je funění a chrápání. Štěkat moc nepotřebuje, protože jeho síla je v kouzlu přítomnosti. Je to pes, který se spokojí s pár krátkými procházkami a spoustou času v posteli u svého člověka.
A pak je tu Shih Tzu. Původně psí mazlíček čínských císařů, který se dnes válí na gaučích běžných domácností. Je přítulný, pohodový a zbytečně neštěká. Když už, tak na pošťáka – ale který pes to nedělá?
Klidní chrti a psi, co raději mlčí
Existují i plemena, která si ticho doslova nesou v genech. Basenji je známý jako „pes, který neštěká“. Vydává zvláštní jódlující zvuky, ale štěkot od něj neuslyšíte. Není to mazlivý gaučák, spíš samostatný elegán, ale doma je nenápadný a klidný.
Borzoi, nebo také ruský chrt, patří mezi aristokraty psí říše. Je štíhlý, hbitý a působí ušlechtile. Přesto není hlučný ani útočný – spíš vyčkává a sleduje okolí s noblesou. Podobně se chovají i whippeti či greyhoundi. Když zrovna neběží na plné obrátky, dokážou být nejtiššími obyvateli bytu, klidní a nenápadní.
Méně známí, ale stejně přátelští
Kromě slavných plemen existují i tací, o kterých slyšíte jen málokdy, a přitom by stáli za pozornost. Třeba černý norský elkhound – pes, který byl původně využíván k lovu, ale doma je spíš tichý společník, který se rád drží blízko rodiny. Podobně působí i japonský Kishu. Tihle psi jsou sice od přírody lovci, ale mají zvláštní schopnost zachovávat klid a ticho.
Jak vybírat tiché plemeno
Není ale dobré spoléhat jen na pověst plemene. Každý pes je osobnost a hodně záleží na výchově a prostředí. I ten nejtišší buldoček se může změnit v hlučného souseda, pokud se mu nevěnujete. Stejně tak velký bernský salašnický pes potřebuje hodně lásky a socializace, aby se jeho přirozeně klidná povaha mohla naplno projevit.
Proto se při výběru vždy dívejte nejen na „štítky“ jako tichý nebo hodný, ale i na to, jestli se plemeno hodí k vašemu životnímu stylu. Máte čas na dlouhé procházky? Pak vám whippet nebo basenji udělají radost. Chcete spíš mazlivého společníka do bytu? Cavalier nebo francouzský buldoček budou trefa do černého.
Zdroj: thesprucepets.com, countryliving.com