Stát může platit vaše zdravotní pojištění za určitých podmínek. Zkontrolujte si to, ať zbytečně neplatíte

Zdravotní pojištění je povinné pro každého, ale v řadě případů tuto povinnost přebírá stát nebo na ni platí výjimky. Pokud patříte mezi státní pojištěnce nebo pečujete o dítě, může být plnění této povinnosti podstatně jednodušší – a správné informace vám mohou ušetřit nemalé prostředky i starosti s úřady.

Stát se v určitých situacích stará o úhradu zdravotního pojištění, ať už jde o rodiče na mateřské či rodičovské dovolené, osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství nebo ty, kteří celodenně pečují o děti do sedmi let, nebo dvě děti do patnácti let bez zaměstnání či podnikatelských příjmů.

Pokud však během této péče máte vlastní zaměstnanecké či podnikatelské příjmy a pojistné odvádíte, minimální zálohy se vás netýkají – platíte pouze ze skutečných příjmů. Za celodenní péči se považuje i varianta, kdy děti navštěvují školku nanejvýš čtyři hodiny denně nebo školu pouze během vyučovacích hodin.

Úhrada zdravotního pojištění státem má pomáhat zejména těm, kdo věnují intenzivní péči svým blízkým. O tom, do jaké míry na tuto podporu dosáhnete, rozhoduje stupeň závislosti dané osoby. Stupně závislosti určují, jak je dítě či blízký schopen vykonávat běžné denní úkony – stát definuje deset zásadních potřeb, které jsou při posuzování zohledněny.

Zdravotní pojištění platí stát

Mezi státní pojištěnce patří i rodiče pečující o děti do deseti let v prvním stupni závislosti. Pokud má dítě druhý, třetí či čtvrtý stupeň závislosti, hradí stát zdravotní pojištění bez ohledu na věk dítěte. Tato doba péče navíc spadá mezi náhradní doby pojištění, díky čemuž se započítává také do důchodového nároku.

Pokud jste osoba samostatně výdělečně činná a staráte se celodenně o malé dítě nebo dvě starší děti, nejste povinni dodržovat minimální základ pro výpočet pojistného – platíte jen podle skutečných příjmů, což však musíte zdravotní pojišťovně doložit. Tuto výhodu může uplatnit vždy pouze jedna pečující osoba.

Pro zaměstnance platí, že pokud jejich měsíční výdělek nesahá na úroveň minimální mzdy, musí zaměstnavatel pojistné dorovnat. I zde však existují výjimky – pokud zaměstnanec spadá mezi státní pojištěnce, například jako student či důchodce, nebo pečuje o závislou osobu, povinnost minimálního vyměřovacího základu se jich netýká.

Stejné pravidlo platí u více pracovních poměrů, pokud se pojistné odvádí alespoň z jednoho v dostatečné výši. Výjimky se vztahují rovněž na osoby ve výkonu trestu, ve vazbě, se zdravotním handicapem či invaliditou pracující na zkrácený úvazek – zde se zdravotní pojištění odvádí jen z dosažených příjmů.