V tichosti ustoupil a přenechal vítězství: Pogačar mění plány, Američané jásají

V čele Tour de France je, ale premiéra v žlutém zase odkládá. Slovinec Tadej Pogačar se v letošním ročníku drží taktiky, která mate fanoušky i odborníky: dres lídra si obléká jen tehdy, když chce. Jeho hlavní motivací je prý vyhnout se mediální pozornosti a dopřát si klid. A zatímco evropská média diskutují o jeho rozhodnutí, zámořská scéna nad tím jásá.

Tadej Pogačar, jeden z hlavních favoritů letošního ročníku Tour de France, vzbudil pozornost nejen svými výkony na trati, ale i tím, co se děje mimo ni. Tradiční symbol lídra slavného závodu – žlutý trikot – si totiž během několika etap dobrovolně nevzal, přestože měl díky součtu časů na něj nárok. Místo toho ho přenechal druhému v pořadí.

Podle informací z prostředí týmu i následných analýz se nejedná o taktickou hru v závodě, ale spíš o uvážený krok, jak se vyhnout pozornosti, která s žlutým dresem přichází. Nositel slavného trikotu totiž musí denně čelit tlaku médií, účastnit se tiskových konferencí, být k dispozici fotografům či fanouškům a obecně se stát ústředním bodem zájmu. Pogačar, který je známý svou soustředěností a uzavřenější povahou, si očividně uvědomuje všechny nevýhody, které tahle pozice přináší.

Některá vyjádření naznačují, že jeho hlavní motivací není sláva, ale čistě sportovní výkon a finální vítězství v Paříži. To, co v Evropě působí jako neobvyklý přístup k jednomu z největších symbolů cyklistiky, vzbudilo v zahraničí, a zejména v USA, nadšení. Americká média vnímají Pogačarův přístup jako důkaz jeho výjimečnosti a sportovního pragmatismu. V jejich očích nejde o projev neúcty, ale o zralou strategii moderního sportovce, který ví, jak řídit svůj veřejný obraz a zároveň si chránit psychickou pohodu během tří týdnů extrémní sportovní zátěže.

Přesto se vévodící pozice v celkovém pořadí nedá ignorovat, a tak se očekává, že dříve nebo později se Pogačar do žlutého oblékne, ať už bude chtít, nebo ne. Že by se žlutému dresu vyhýbal celý závod, se příliš neočekává, nicméně jeho současný postoj podnítil debatu o tom, jakou roli dnes média a sponzorské povinnosti hrají v životě profesionálních sportovců. Pogačar tak dal nevědomky nový impuls k diskuzi o hranicích mezi výkonem, publicitou a osobní svobodou sportovce.