Milena Dvorská by to nerozdýchala: Dcera známé herečky ovládá sektu tvrdou rukou a psychickým terorem

Dědictví slavné herečky Mileny Dvorské (†71) nese nečekanou zápletku. Její jediná dcera Tereza byla dlouhé roky součástí společenství, které veřejnost označovala za sektu. Kromě neobvyklé výchovy zažila život v izolaci i nečekaný zájem věřících, kteří ji považovali za vyvolenou.

Herečka Milena Dvorská patřila mezi nejvýraznější postavy domácího filmového a divadelního světa. Jen málokdo ale tušil, čím procházela její rodina mimo pozornost veřejnosti. Dcera Tereza totiž vyrůstala ve společenství, které bylo médii označováno za sektu vedenou známým duchovním vůdcem, jehož působení vyvolávalo mezi lidmi vlnu kontroverzí.

V tomto uzavřeném prostředí nebyl klasický kontakt s vnějším světem samozřejmostí. Podle dostupných výpovědí zažívala Tereza nejen přísná pravidla a silný vliv charismatického lídra, ale i život naplněný striktními rituály. Obyvatelé komunity byli přesvědčeni, že právě ona byla určena k výjimečnému osudu, což výrazně ovlivnilo její vnímání sebe sama i vztahy s okolím.

Vede sektu a stala se její patronkou

Podle různých svědectví jí byla připisována mimořádná duchovní role a považovali ji za předurčenou k tomu, aby spasit skupinu. Tato očekávání však přinášela velký tlak. Tereza vyrůstala s pocitem, že nemá svobodu rozhodovat se o vlastním životě, což se odráželo i v jejím dospívání. Osobní volby podléhaly neustálému dozoru a vše řídil autoritativní vedoucí komunity.

Postupně si začala uvědomovat, že život v izolaci ji vzdaluje od zkušeností, které jsou pro běžné děti a dospívající přirozené. Přestože zvenku prostředí působilo idylicky a duchovně naplněně, realita byla mnohem komplikovanější. Především důraz na poslušnost a podřízení jí komplikoval vztah s vlastní matkou, slavnou herečkou, která sama s důsledky členství ve společenství dlouho zápasila.

Nařizuje, týrá a ponižuje ostatní

Tlachání o Tereze jako o mesiáši potvrzovali i lidé z okolí – v komunitě podle svědectví panovalo přesvědčení, že byla vyvolená. Takové nastavení však na dítě neúměrně doléhalo. Nálepka výjimečnosti, která měla přinést komunitě jistotu, v ní samotné spíše vyvolávala pocit izolace a nutnost neustále obstát v roli, kterou si sama nevybrala.

Teprve až s přibývajícím věkem Tereza našla odvahu situaci přehodnotit. Únik z uzavřeného světa znamenal nejen zásadní změnu v osobním životě, ale také složité vyrovnávání s minulostí, s pocity viny i s tlakem, který na ni byl ze strany komunity vyvíjen mnoho let. Příběh Terezy Dvorské je tak nejen svědectvím o životě v duchovně zaměřené komunitě, ale i ukázkou toho, jak těžké může být vystoupit ze stínu minulosti – zvlášť, pokud je spojena se silnou osobností slavné matky.