Manžel přestal nosit snubní prsten a začal se vymlouvat.
Foto: Freepik
Když si Eliška všimla, že její manžel odložil snubní prsten, znejistěla. Odpověď, kterou dostala, byla nečekaně prostá – ale zároveň jí v hlavě roztočila kolotoč pochybností.
Nikdy jsme si s mužem nepotrpěli na okázalá gesta. Měli jsme malou svatbu, žádné zásnuby s orchestrálním doprovodem, a snubní prstýnky jsme vybírali spíš z povinnosti než z nadšení. Přesto to pro mě mělo svou symboliku – když jsme si je navlékali, věděla jsem, že chci tenhle život s ním. A právě proto mě zaskočilo, když jsem si po třech letech všimla, že ho najednou nenosí.
Nejdřív jsem tomu nepřikládala velký význam. Myslela jsem, že ho možná zapomněl doma, že si ho sundal při nějaké práci. Ale pak jsem si uvědomila, že ho nenosí už několik dní. A vlastně ani nevím, kdy přesně si ho sundal. Zeptala jsem se ho tedy, co se děje.
Jeho odpověď mě překvapila – prý mu vadí, že se mu pod prstýnkem dělá bílý proužek od opálení a že mu to připadá nevzhledné. Řekl to bez emocí, jako by mluvil o starém tričku, které už nechce nosit. Nechtěla jsem působit přecitlivěle, ale uvnitř mě to zasáhlo víc, než jsem čekala.
Začala jsem si všímat detailů. Změnil si heslo na telefonu. Začal chodit běhat častěji než dřív – a to vždycky bez prstenu. Přes den se sice choval stejně jako obvykle, ale večer byl trochu víc uzavřený. Mluvila jsem o tom s kamarádkou a ta jen pokrčila rameny: „Možná jen chce mít víc volnosti. Vždyť je léto, lidi se mění.“
Nechci ho podezírat. Nechci být ta, která vidí problém tam, kde třeba žádný není. Ale upřímně – mám v sobě malý hlas, který se ptá, jestli ten bílý proužek od slunce není jen výmluva. Jestli ten prstýnek nechce sundat kvůli tomu, aby vypadal volněji. A třeba i byl volnější.
Když jsem se ho znovu zeptala, jestli se něco děje, rozesmál se a objal mě. „Ty jsi ale detektiv,“ řekl. A já jsem se usmála taky, ale něco ve mně zůstalo tiché.
Možná je to jen moje nejistota. Možná mám přehnané obavy. Ale z jednoho prstýnku, který leží na nočním stolku už týdny, se v mé hlavě stal symbol. Ne konce, ale otázky, která pořád visí ve vzduchu: Co se ještě dá sundat tak snadno jako prsten?