Když se řekne domácí mazlíček, většina lidí si představí psa nebo kočku. Jenže existuje tvor, který se v českých domácnostech vyskytuje překvapivě často a svou pověstí strčí do kapsy i bulteriéra ve špatné náladě. Je malý, má hebký kožíšek a nevinně píská. A pak kousne. Řeč je o křečkovi džungarském, který by si klidně zasloužil vlastní rubriku ve sportovních zprávách pod názvem bojové disciplíny.
Sympatická kulička na první pohled
Křeček džungarský vypadá jako ideální domácí mazlíček. Je malý, roztomilý, stojí pár korun a navíc se vejde do klece o velikosti krabice od bot. Děti ho milují a rodiče se často nechají obměkčit. V obchodě vypadá, že by se dal hladit celé hodiny. Jenže právě v momentě, kdy ho poprvé vezmete do ruky, zjistíte, že tato kulatá kulička má v repertoáru víc než jen pískání a běhání v kolečku.
Nečekaný souboj prst versus křeček
První setkání s křečkovým chrupem si většina majitelů pamatuje do konce života. Není to sice zážitek, po kterém byste museli na chirurgii, ale ta rána překvapí. Křeček džungarský nečeká na vhodný okamžik. On se prostě rozhodne, že váš prst vypadá podezřele, a jde do akce. Je to malý gladiátor, který nemá respekt ani před člověkem, co mu právě nasypal plnou misku.
Výchova je marná
Zatímco pes pochopí, co znamená sedni a kočka si alespoň zvykne na to, že její majitel platí účty za granule, křeček džungarský je absolutně nevychovatelný. Můžete mu vykládat celé večery, že kousání není vhodný způsob komunikace, ale on si to přebere po svém. V jeho světě je nejlepší obranou útok, a tak podle toho jedná. Jediné, co se dá s trochou trpělivosti vypozorovat, je, že některé jedince unaví rychleji než jiné. Ale poslušnost? Na tu rovnou zapomeňte.
Strach i u zkušených chovatelů
Na internetu najdete celé diskusní kluby lidí, kteří se snaží sdílet zkušenosti s tímto malým tyranem. Všichni do jednoho se shodují, že křeček džungarský je sice malý, ale respekt budí obrovský. I zkušený chovatel, který doma zvládne několik papoušků a králíky, má často problém natáhnout ruku do klece bez rukavic. Křeček čeká, sleduje a pak vyrazí. Někdo by mohl namítnout, že je to přece jen hlodavec. Jenže právě v tom je to kouzlo. Nikdo nečeká, že roztomilý křeček se promění v neohroženého útočníka.
Kdo se bojí, má klid
Existuje několik strategií, jak s křečkem vyjít. Nejjednodušší je přiznat si, že se ho trochu bojíte. On to pozná. Když se naučíte respektovat jeho teritorium a krmit ho s jistou dávkou pokory, odmění se vám tím, že vás nebude kousat každý den. Někdy stačí nechat ho být a jen sledovat jeho kaskadérské výkony v běhacím kolečku. Pro mnoho majitelů se tak křeček stává spíš pozorovaným divadelním představením než zvířetem na mazlení.
Hrdina dětských pokojů
Křeček džungarský má i svou výhodu. Naučí děti, že příroda není jen o hlazení a mazlení. Učí respektu a opatrnosti. Když dítě pozná, že zvednout křečka není jen tak, získá cennou zkušenost. Není to hračka, je to malý tvor se svými instinkty. A i když mu to někdy přinese červený prst, je to lekce, kterou žádná učebnice nenahradí.
Proč ho máme rádi i přes jeho povahu
Možná se ptáte, proč si tedy lidé křečky vůbec pořizují. Odpověď je jednoduchá. Protože jsou to malí komedianti. I přes svou agresi jsou neodolatelně vtipní. Dovedou se nacpat do nejmenší roury, ukládají si jídlo do lícních kapes, a když je sledujete při běhu v kolečku, pochopíte, že i život v kleci může být plný dramat. Je to jako mít doma miniaturní reality show, kde hlavní roli hraje tvor s ostrými zuby.
Křeček džungarský je právem označován za nejagresivnějšího mazlíčka v Česku. Nedá se vycvičit, jeho povaha je nevyzpytatelná a respekt k majiteli má asi tak velký, jako k zrníčku, které mu upadlo pod misku. Přesto si získává srdce tisíců lidí. Možná proto, že nám připomíná, že i v malém balení se může skrývat velká osobnost. Nebo proto, že nás učí brát život s nadhledem. Každopádně platí, že pokud hledáte mazlíčka, který vás nikdy nenechá v klidu, pak džungarský křeček je jasná volba.
Zdroj: PubMed, Research Gate, ČT24