Křik, bití nebo trestání v afektu je to nejhorší, co můžete svému psovi udělat. Nejenže tím nezměníte jeho chování, ale navždy narušíte důvěru, kterou k vám má. Ztratíte autoritu, a místo respektu přijde strach a odpor.
Pes je věrný společník, který se učí skrze pozorování, zkušenost a hlavně trpělivost svého majitele. Přesto se mnoho lidí při výchově dopouští zásadní chyby, která dokáže napáchat víc škody než užitku. Tou chybou je ztráta sebekontroly a trestání psa v afektu. Jediný okamžik, kdy majitel křičí, bije nebo jinak tvrdě trestá, může dlouhodobě narušit důvěru, kterou k němu zvíře má.
Vzteklé tresty nikdy nefungují
Zkušenosti kynologů i samotných chovatelů potvrzují, že pes nedokáže zpětně propojit trest s konkrétním špatným chováním. Pokud například pes rozkouše botu a majitel ho za to po návratu z práce potrestá, zvíře nechápe, proč k tomu došlo. Místo nápravy chování přichází jen strach a nejistota. Pes si tak nezačne myslet „tohle už dělat nebudu“, ale spíše „člověk je nevyzpytatelný, musím se před ním mít na pozoru“.
To je zásadní problém – okamžitě se ztrácí přirozená autorita. Zvíře přestává respektovat, protože se bojí. A rozdíl mezi respektem a strachem je obrovský. Pes, který se bojí, nikdy nebude stabilní a vyrovnaný, a navíc hrozí, že začne reagovat agresivně nebo se úplně uzavře.
Pes si pamatuje vaši náladu
Často se říká, že pes žije přítomností. Do jisté míry je to pravda, ale rozhodně nezapomíná, jak se k němu jeho pán chová. Zkušenosti ze zahraničních studií i příběhy sdílené majiteli na fórech ukazují, že pes si dokáže spojit tón hlasu, gesta i energii svého člověka. Když tedy místo klidu a důslednosti přijde hněv, zůstane v paměti zvířete pocit ohrožení.
Majitel pak postupně ztrácí roli „vůdce smečky“ a stává se pro psa jen zdrojem stresu. A tam, kde zmizí jistota a důvěra, nastupuje odpor. Někteří psi reagují pasivně a začnou se vyhýbat kontaktu, jiní naopak vyvinou problematické chování – štěkání, ničení věcí, nebo dokonce kousnutí.
Co místo toho funguje
Největší autoritu si majitel získá právě klidem a trpělivostí. Pes potřebuje jasná pravidla, která se nemění podle nálady člověka. Chybu je možné řešit pouze v okamžiku, kdy nastane – tedy hned. Pokud pes něco provede, odveďte jeho pozornost, zastavte nežádoucí chování a ukažte, co má dělat správně.
Pozitivní posilování je v tomto ohledu nepřekonatelné. Pochvala, pamlsek nebo hračka v pravou chvíli mají mnohem větší efekt než pozdější křik. Pes si pamatuje, co mu přineslo příjemný výsledek, a snaží se to opakovat. Takto budovaná důvěra vytváří vztah, který je pevný a dlouhodobě stabilní.
Důslednost místo emocí
Každý, kdo má psa, zná situace, kdy dojde trpělivost. Přesto je právě učení se ovládat vlastní emoce klíčem k úspěšné výchově. Pes nepotřebuje dokonalého člověka, ale spolehlivého vůdce. Ten, kdo dokáže řešit situace důsledně, ale bez zbytečné agrese, si zachovává respekt i lásku svého čtyřnohého přítele.
Naopak křik a fyzické tresty jsou nejhorší cestou. Nejenže nezmění chování psa k lepšímu, ale navždy naruší vztah. A to je cena, kterou žádný majitel nechce zaplatit.
Zdroj: reddit.com, quora.com, whole-dog-journal.com