O očích se říká, že jsou okny do duše. Mohou však být i zrcadlem prázdnoty. Přes oči navazujeme spojení a vzájemnou empatii, jenže někdy se můžeme zadívat do očí někomu, kdo žádnou empatii necítí.
Představte si tu scénu. Sedíte naproti někomu, kdo je vtipný, charismatický, prostě dokonalý. Ale něco vám na něm nesedí. Jeho pohled. Je takový... divně upřený. A když se usměje, ty oči se nesmějou s ním.
Možná vám hned naskočí Hannibal Lecter nebo Patrick Bateman z Amerického psycha, jak svou oběť propalují pohledem, který je chladný, prázdný, skoro až hadí.
Dobře, dobře, abych byla upřímná, nejsem vystudovaná psycholožka s diplomem na zdi. Psychologie je ale můj obrovský koníček, taková moje soukromá vášeň. A po všem, co jsem nastudovala, vám můžu potvrdit, že tahle myšlenka není jen fantazie scenáristů.
Věda totiž skutečně odhalila něco měřitelného. Nejde o barvu očí ani o to, jak intenzivně na vás někdo zírá. Jde o něco, co neovládáme vůlí. O nepatrné pohyby zorniček, které reagují na naše nejhlubší emoce.
Proč jsou zorničky klíčem?
Abychom pochopili ten „bleskový trik“, musíme bleskově mrknout na biologii. Zornička, ten černý bod uprostřed, není jen díra pro světlo. Její velikost řídí náš autonomní nervový systém.
Většina lidí ví, že se nám zorničky rozšiřují ve tmě a zužují na slunci. Ale klíčové je, že reagují i na emoce! Náš nervový systém má takový „bojuj nebo uteč“ mód. Když vidíme něco děsivého, šokujícího, nebezpečného, ale i vzrušujícího, mozek zavelí a panenky se okamžitě rozšíří.
A víte co? Tohle nejde ovládat vůlí. Je to čistá, nefiltrovaná reakce. Zatímco úsměv můžeme fejkovat, oči nelžou. A právě tohle vědce napadlo změřit.
Experiment odhalil mrazivou pravdu
A teď to přijde. Vědci z Cardiffské a Swansea University udělali jeden naprosto fascinující experiment. Vzali partu diagnostikovaných psychopatů z vězení a kontrolní skupinu „normálních“ zločinců. Pak jim ukázali fakt drsné obrázky, jako znetvořená těla, oběti násilí, výhružně cenícího psa. Prostě horor. A měřili jim u toho zorničky.
Výsledky byly šokující. U nepsychopatických pachatelů se panenky šokem a hrůzou okamžitě a výrazně rozšířily. Přesně, jak se čekalo.
Ale u psychopatů? Téměř nic. Nula. Jejich zorničky zůstaly při pohledu na ty samé znepokojivé scény pozoruhodně netečné. Bylo to, jako by se jejich nervový systém ani neobtěžoval spustit poplach. Ten subjektivní pocit najednou dostal reálný, fyzický důkaz. Jejich vnitřní alarm na hrozbu je prostě tichý.
Jenže pozor, přišel zvrat!
V tomhle bodě si říkáte: „Super, mám test!“ Stačí někomu ukázat hororový obrázek a je to. Jenže lidská psychika je složitější.
Vědci totiž v experimentu udělali ještě jeden krok. Poté, co jim ukázali ty děsivé fotky, jim promítli i sérii pozitivních scén, jako jsou roztomilá štěňátka, smějící se lidi, krásné krajiny. A hádejte co? Při pohledu na tyto pozitivní podněty se zorničky psychopatů rozšířily zcela normálně, srovnatelně s kontrolní skupinou!
Co to znamená? Něco naprosto klíčového. Podle tohoto testu nejsou psychopati bezcitné stroje neschopné jakékoli emoce. Jejich mozek dokáže zpracovat a reagovat na pozitivní, příjemné vzrušení. Selhává ale specificky v reakci na negativní, děsivé podněty.
Jak je to tedy s psychopatickým pohledem?
A co ten slavný upřený pohled, ze kterého mrazí? Je to další paradox. Zatímco ve filmech padouši hypnotizují oběti pohledem, některé vědecké studie ukázaly, že psychopati se ve skutečnosti očnímu kontaktu spíš vyhýbají!
Jak je to možné? Jednoduše. Pohled je pro ně jen nástroj. Když vás chtějí zastrašit, okouzlit nebo zmanipulovat, budou na vás zírat jak predátor. Vytvoří falešný pocit intimity. Když je ale nezajímáte nebo se nudí, klidně uhnou. Není to pro ně způsob spojení, je to taktika.
Než začnete diagnostikovat své okolí
Než teď ale začnete v tramvaji analyzovat panenky svému okolí, brzda! Rozšířené panenky může způsobit milion věcí. Slabé světlo, pět káv, léky na alergii, únava, nebo že se na vás dotyčný prostě jen soustředí.
A uhýbání pohledem? To dělá každý stydlín, introvert nebo člověk, který má sociální úzkost. Dělat z tohohle diagnózu je naprostý nesmysl a je to nebezpečné.
Po tom všem, co jsem si nastudovala, je jasné, že pokusy o odhalení psychopata pohledem jsou slepá ulička. Pokud se fakt chcete mít na pozoru, zapomeňte na zorničky. Sledujte chování. Dlouhodobě. To je to jediné, co se počítá.
Takže tak. Skutečné okno do duše není letmý pohled, ale to, jak se k vám člověk chová, když si myslí, že se nikdo nedívá. To je sice méně senzační „trik“, ale jediný, který reálně funguje.
Zdroje: marianne, psychopatsandlove, novinky.cz,