Moje babička byla chodící reklama na vitalitu. Každé ráno vstala ještě dřív než kohout, rozhrnula záclony, otevřela okno a uvařila si svůj věrný šálek čaje. Žádné kafe, žádná energetická bomba v plechovce, jen obyčejný bylinný nápoj, na který přísahala. Doktor se chytal za hlavu, protože ten čaj považoval za staromódní zbytečnost. Jenže babička se dožila sto pěti let a vypadala, že by klidně zvládla i sto deset.
Čaj, který voněl zdravím
Nebyl to žádný exotický zázrak z druhého konce světa. Babička pila obyčejný lipový čaj. Lípa jí rostla přímo u zahrady, takže měla zásobu sušených květů na celou zimu. Tvrdila, že lipový čaj je základní zbraň proti nachlazení, horečce a špatné náladě. Ať už na tom byla věda jakkoli, fakt je, že babička nemarodila, a když všichni kolem leželi s chřipkou, ona chodila po domě a nadávala, že nikdo nezametl schody.
Věda do toho vnesla jasno
Lipový květ není jen hezky vonící záležitost. Obsahuje látky, které podporují pocení, pomáhají uvolňovat dýchací cesty a mají zklidňující účinky. Moderní studie ukazují, že antioxidanty v bylinkových čajích hrají důležitou roli v prevenci chronických onemocnění. A i když doktor tehdy kroutil hlavou, dnes by mu možná přibyly vrásky studem.
Každodenní rituál
Nešlo jen o samotný čaj. Babička říkala, že důležité je zastavit se a v klidu vypít horký nápoj, než se člověk vrhne do práce. Byla to chvíle pro sebe. A jestli je něco vědecky prokázáno, pak to, že stres zkracuje život. Takže babiččin ranní rituál mohl fungovat jako ochranný štít proti chaosu všedních dnů. A když si k tomu sedla ke stolu a nahlas komentovala noviny, tak měla ještě bonusovou dávku duševní hygieny.
Lékař versus babička
Doktor jí často říkal, že by měla pít víc vody a méně čaje. Ona mu na to odpovídala, že lipový čaj je taky voda, jen vylepšená. Přesně v tomhle duchu vedla své malé argumentační bitvy. A nakonec to byla ona, kdo měl poslední slovo. Zatímco doktor odešel do penze, babička ještě dlouho vycházela na zahradu a vyprávěla, že mu klidně může poslat recept, jak se dožít stovky.
Malý trik, velký efekt
Lipový čaj byl sice hlavní hvězdou, ale babička do něj občas přidala lžíci medu. Tvrdila, že to je dvojitá dávka zdraví. Med zase vydržel ve spižírně celé roky, takže se nikdy nebála, že by se jí pokazil. A každý doušek prý chutnal jinak, podle toho, z jakého květu včely med nosily. Když to shrneme, její šálek byl vlastně taková přírodní laboratoř.
Dlouhověkost bez stresu
Když se dnes mluví o dlouhověkosti, řeší se drahé doplňky stravy a genetika. Babička by se tomu zasmála. Řekla by, že základem je dobrá nálada, trochu pohybu, práce na zahradě a lipový čaj. A když se nad tím člověk zamyslí, možná to nebyl jen recept na dlouhý život, ale i na spokojený život.
Co si z toho odnést
Jestli hledáte kouzelný elixír, možná ho máte doma ve spíži. Neznamená to, že každý, kdo bude pít lipový čaj, se automaticky dožije sto pěti let. Ale naučit se zastavit, dát si šálek horkého nápoje a nepodléhat stresu, to určitě neuškodí. A pokud vás navíc pohladí vzpomínka na babičku nebo pocit tradice, máte bonus navíc
Na babiččin příběh se dá koukat dvěma způsoby. Buď jako na šťastnou náhodu, že vydržela tak dlouho. Nebo jako na důkaz, že někdy jednoduchost a obyčejné věci fungují líp než složité plány. A jestli lékař šílel, když slyšel, že babička každé ráno pije lipový čaj, tak dnes by možná posílal recept na lípu do ordinace pacientům.
Zdroj: PubMed, NCBI, Healthline